MUDr. Milan NAGY knihy :)  books

Začátky

        Policajťi byli, sú, a dycky aj budú velice oblúbená téma ftipkárú. Hm, čím to asi je? Asi každý z nás má s ňima ňejaké tjé skúsenosci. Keby sme to šecci spísali, a keby sme to spísané dali dohromady, možná že by vznikla taká ňáká svojská policajcká biblija, kerá by sa mohla na tých jejích akadémijách klidňúčko aj vyučovat. Ve svojích povítkách sem uš nejaké také situácije opísál, fčílkaj pridávám ešče pár úsmjevných (alebo aj né).

        Bylo málo po ňežnéj revolúciji z konca roka 1989. Tehdáj ešče byli policajťi známí jako „príslušňíci VéBé“, teda jako Veréjnéj Bespečnosci. Byly teda ve svéj potstatě porát ešče socijalistickí. Títo „príslušňíci“ byly jaksi tú kvázi slobodú a demokracijú, jakož aj týma docházajúcíma novýma pomjeráma nového politického smjerováňá okavidňe zastrašeňí a laknufší, na rozdzíl ot nás.

        My, novovyrostlá a stále víc sa rozrastajúcá vrstva aš pomaly trída jakože kvázi podňikatelú, tak my sme na rozdzíl ot fšeckých socijalizmem odkójených byrokratú uš tehdáj plnýma lyžicáma a dúškáma hltali rozum, peňíze, no ale hlavňe tú typickú biznismenskú nabubrelost. Politici úradňíci s nama držali f temto nadraďeném chováňú krok, ňikterak za náma podňikatelama nezaostávali, aňi sem vlastňe nevjeďél rozlíšit gdo f téj dobje f týchto novodobých móresoch vyhrávál. Vlastňe to nevím rozlíšit dodnes. Oňi vlastňe týma podňikatelama byly porát. Odjakťežif!

        No a fčíl já: Ftedy sem uš mňel stríbrného Pasáta, kerý evidentno a okavidno prečňívál nad škodofkáma, žigulákma, warburgáma - pamatám, že na druhý deň sem mjel jet obchodňe dokonca do Ňemecka, aš gdesik k francúzským hraňicám ohledem dovozu mjeradél tepléj a studenéj vody značky Zenner, keré sme my na Slovensku začali tehdáj montuvat. Jednak aby sa tak neplýtvalo, u nás komunistická „lacná voda“ tékávala širinú, a jednak, aby každý vícej méňej placil za to co odebrál (ukradél) v súlaďe se zákonama novéj socijálno-kapitalistickéj džungle, ale hlavňe asi proto, aby na nás naší kapitalističňí súdruhovjá-levobočci vyrobili co najvjécéj ziskóf, ket sme sa ím tak rozumno „rozhodli“ enem tak odevzdat komplet naše trhy.

        Trošku fčíl odbočím: F téj prvéj ČSR byli vyspjelé technické normy a postupy, keré chválabohu prežili a prenésli sa aj do obdobjá komo-socíka. Aj montáž takýchto mjeradél má svojé pravidlá, aby byla zaručená presnost ích mjeráňá. Prísná horizontálná alebo vertikálná poloha, ukludňujúcé rovné délky potrubí pret aj za mjeradlem, elektrické premosťeňá, plombuváňá, kryťá, atď.

        Spomínám, že sem právje na bicykli na dunajskej hrázi premítál filozofické vnútorňí dišputy sám se sebú o živoce, ket mi syn zavolál, že nás pré berú do Únyje. Do vyspjeléj Európy! Teda jako eSVéKá do É.Ú.! Márnost šedzivá! Radosci z tehotok našého strategického kroku nebylo konca kraja. Proč to spomínám? Ket sem viďel v Grécku na ulicách pohoďené vodomjere, a hore zasék spleť a guča aj neizolovaných drátú s elektromjeráma, ostalo mi jaksi smutno. Aj život myslím ukázál oprávňenost otázky, že či oňi v mnohých vjecách zebrali do téj fešnéj Únyje nás, alebo my ich? (!!!)

        No ale naspátek: S hlavú plnú takýchto otázek sem stál f Prešporku v radze čekajúcích na zelenú na svjetélnéj križovatce. Nefšimel sem si, že za mnú stójí žandárské auto. Rad sa na zelenú pomály pohél, no a já, víte, ten arogantňí zaneprázdňený buzinessmann, ponáhlajúcí sa za budúcíma miliardovýma ziskáma, prejel sem na poslednú chvílu, ale uš na červenú. Maják, húkačka, a následno spravedlivý trest! No ale šak dójít o voďičák f predvečér teho črtajúcého sa kšeftu, to by vjěru nebylo žádné terno, skúr naopak hotová hrúza hrúzatá bohajeho!

        Zachovál sem sa, jako ináč, naprosto inštinktívno, čiže socijalisticky, a povidám chlapcom žabičkám zeleným že o co mi šlo. Počas mojéj krátkéj mírno omluvnéj reči sem naprosto prirodzeno a  samozrejmo vytáhel pjetstokorunáčku (to bylo ftedy dost moc peňes), strčíl hu vedúcému náčelňíkovi do rukú, a nečekajúcí na jejích reakciju, skočil sem do afťáka, buchél dveráma a otfrčál. Jak to skončilo? Ná šak ňijak, a proto pro mňa dobre. Zdá sa, že leňinské princípy odmňeňováňá u týchto statečných zelených mužíčkú ešče f téj ťesno postsocialistickéj dobje stále neochvjejňe a pevňe pretrvávali, a nekedy sa mi dokonca zdá, že pretrvali aš dodnes.

        Táto príhoda byla téš o peňázoch ...

= // =

        ... a o peňázoch to bude samosebú aj fčíl:

        Čas bježál. U ňekoho zostali vrtulňíky a tryskáče, no u vječčiny jaksi neé. V mojém prípaďe sa aj ten počátečňí hrdý podňikatelský Pasát časem promňéňíl na ojazďené Berlingo.

        Téš ale ostali policajťi, kerí tú či onú formú kasírovali, a kasírujú naporát. Ale ešče pome na chvílečku curik, a teda jako spátky f časi.

        Iďa v pohoďe v Petržálce  po Dolnozemskéj ot koňskéj dráhy, zrázu za mňú hoši ochránci. Vyštartovali, zastavili, a cíleno zisťili, že asi týdeň mám prepadnútú eSTéKáčku, o čem sem já aňi len ve sňe netušíl. Oňi, špecialisťi na ÉČéVé, ale dost zjavno ano.

        Maja fúru pracovňích starosťí s našú preváckú a s ťím súvisejúcím kešflóvem, sem sa pri uďelováňí masnéj pokuty vúbec nechvastál jako f tých Kútoch, ale ot zúfalstva sem sa rádno rozpajeďíl! Fčíl už bylo garde opačňí. Tak sem sa v afekťe nasrál, že sem chyťíl celý ten svúj pakl dokladú, treskél sem s ňím o zém aš sa rozleťeli na šecky strany, a s vyhrážaňím sa, že já sa možu na celé to poonďené podňikáňí vyoné, a ket sa vyoné, tak nezaplaťím daňe, lebo nebude sčeho, a ket nezaplaťím daňe, oňi nebudú mňet na platy, ... !

        Ket sem si takto mohutno a porádno teatrálno ulevíl, došlo mi, že múj svat-čekatel je majórem ot polícije, (nepovím de), a že v téj našéj prevácke robí jeho manželka a céra, to jako tá potencijálná svatka a nevjesta. Ihnet sem mu zavolál, aby výšku pokuty s týmatok hodnostno podstatno ňiššíma šaržáma dialekticky a jaksi f takých tých širších súvislosťách prebrál, skonzultovál, tak jaksi celkem lucko-súdrušsko-našínsky ujasňíl.

        I stalo sa. Uvážlivý hovor trvál dosť dúho, ale nakonéc býl konečný policajcký rezultát znesitelných 20 evry. Lénže, jako bývalý expresňí zbohatlík a súčasný taško pracujúcí podňikatél, nemňel sem pri sebje aňi to. Tak ríkám chlapcom žabičkám zeleným, terás uš jakože kamarádom, a uš jakože takým tým zmírlivým teplým tónem, že ket ňa doprovodzá k najbliššímu bankomatu, ty dvje pjetky dostanú grátis, teda jako že enem tak, bes papíru.

        Mlčky neprotestovali. Peňísky sem vybrál, a s úsmjevem pricházaja k mužom zákona, podávám ím kres okénko slúbené prašule. A oňi mňe s mojím okavidňím prekvapéňím bločky. S mírným počudovaňím sa ptám, že jakože nač?! Za ten čas, co sem šél k téj automatickéj výdajňi penés, si to chlapci jaksi hlúbkovo premysleli, a ten za volantem mi, už zasék jaksi nedúvjerivo a celkem formálno a jaksi mrazivo-studeno zďelíl, že: „No dobre. Ale co ket nás pán majór nabonzuje?!“ A aňiš by pozdravili, pomáličky odjeli na štant hledat a prípadno aj lapit dalšího neščasňíka, kerého je potreba cucnút a naprosto počestno tak zbavit jeho zaisto nepočestno a hlavňe nekalo novonadobudnutého kapitálu. Teda jako ... aspoň dakuščičko!

dedo Pejo