MUDr. Milan NAGY knihy :)  books

Jak sem dnes podával žádost

        Na starobu čas trávím s ozajstnýma zvírencama na našéj maléj farmje, kerú neamericky voláme že „Humno u Pejka“. Uš né u mňa, teda jako deda Peja, protože já sem si tý svojé chlapské reprodukčné „povinnosci“ uš dávno splňíl, ale u našého kanca, kerý s týma „povinnoscama“ nemá zatát docela žádné problémy, a kerý sa pravidelňe f téjtok bohumiléj činosci osvjedčuje, a kerého sem právjě proto pojmenovál po mňe že Pejko.

        Agro-výroba tehoto typa neňi vúbec na zbohatnúcí, to mi teda vjěrte. Nejaký ten objem aj jádro si jako krmivo pro tyto zvjery na humňe dopjestuju polahúčku aj sám. Na farmjě sú ale aj iné náklady. A tak, hrdosc nehrdosc, úcta či neúcta k byrokraciji a k byrokratom, jal sem sa aj já požádat náš štát o ty nechvalňe známé agrodotácije. Ale samo sebú né na ňějaké parkovisko, leťišče, betónovú plochu, cestu a podobné neagrovjěci, ale jednoducho a prímo na ten múj rančík ménem „Humno u Pejka“.

        Taká žádost, to néjňi len tak. Konečňe, tak jak je to  u nás ze šeckú tú elektronizácijú. Po mnohých peripétijách s nabjehnúcím tehoto systému sa žádost o dotáciju podává nelachko, ale v zásadze troma spúsobama:

1. Ručně (teda písemňe, na dodaném, enem osobňe na úradze prevzatém formulári);
2. Digitálně (teda vícej méňej kres počítače, keré ňekedy idú, ale ňekedy aj né);
3. Ináč.

        Já, dúchotca, emeritňí docent, zaplaťíc a absolvujíc príslušné školeňá a kurzy, naivňe sem si trúfel prekonat ty jak sa následňě ukázalo pro mňa asi nerezultatívňí programy, keré spoluvytvorili šeci kamarádzi príslušňího ministerstva, gde jednoťícím prfkem pravďepodobňe nebyla kvalita a jednoduchost aplikácije pro obyčajňího sedláka, ale pjekňučký výďelek ze štátňí kasy.

        Táto moja naivňí agilita mňa chválabohu velice skoro opuscila, a urýchleňe sem pristúpil k spúsobu č. 3. To znamená nájít na príslušném úradze sprízňeňú dušičku, kerá spleti týchto algoritmú a jejich kompatibiliťe aspoň částečne vládne, a potem sa dáléj uš ťím normálňím štandardňím „klasickým“ spúsobem vetrít do pozornosci a vjerit ve zdárný konec tehoto dúležitého administratívňího kroku. A tak še i stalo, ale bes vjedomjá aktivistú Slušňího Slovenska.

        Počítadlem mi pridzelená nová súdruška, v rámci tzv. technickéj pomoci úradu deďinskému „trúbelovi“ (tú zabjehanú mi ešče predtým zebrali, asi proto, aby cirkulovali nélen klienťi a kádre, ale aj príslušné malé pozornosci), takže tá nová úradňica byla milá rečná dáma v létech, fúrt ešče pohledná aj ket ze Špačinec, bes urášky úfám aj f tém stredňím, dúchotkem uš mírno voňajúcím vjeku.

        Vy ste z keréj to firmy? – začál sa nezbytný výslech. VIDLÁR  & SONS, s.r.o. Co to je to SONS? Synové, ríkám. A kolik ich máte? Troch...  K mojému velikému sklamáňú, počítače a aplikácije z oblasci polnosektora ju oslovili ešče méňej jak mňa, 3x v Ňitri školeného gazdu. Naprík mojím hlubokým teoretickým poznatkom z príslušnej oblasci a dobre míňeňým radám  o LPIS (Land Parcel Identifikation System alebo tak ňejak), o katastri, výmjeroch, ploďinách, charakteristikách púdy etc., jakož aňi po vícerých opakovaných pokusoch, definovat a premítnút do mapy žádosci moje skromné požadafky sa í jaksi nezdarilo.

        Uťešoval sem ju, že mňe to zas tak žily netrhá, že nech to zakreslí približňe, lebo či já dostanu dotáciju o pár euro vyšší alebo ňišší, moje výnose to ňejak hrubo neofplyvňí. Tu zbystrila, vytušaja že já sa asi neživým eném ťím sedlačeňím, ket mám takýto laxný postoj k tým pár šupom, co nám štát poskytuje. Z keréj ste to firmy? opýtala sa znova. VIDLÁR a synové. A cože to  robijá tí synové? Vy sa asi neživíte enem gazdováňím, že né! ... Hmm, ano, chválabohu, darí sa ím celkom dobre.

        Se skúmavým pohledem v tvári pristúpila po téjtok lustráciji in médijás rés, teda do stretku téj mojéj potenciálňí žádosci, a nakonec  privolaná mladá špecialistka po istéj prodlevje, kedy nás takých neščasňíkú bylo vícej, a kedy na mňa uš došél rad, problém bravúrňe zvládla za pár sekúnd. Fajn, prešli sme teda ot mapovéj časci žádosci k téj tabulkovéj.

        „Uveďte číslo účtu v tvari IBAN!“ Já si pamatám enem ty koncové čísla, ríkám, keré opčas používám, to ostatňí nájdeme precáj v žádosci z minulého roka, né? Lebo číslo účtu aňi banka sa mi nezmňeňili. Neé, nenájdeme! Lebo výšej uvedenú zmňenú úradňíčky sa zároveň ešče nezmňeňilo uskladňeňí mojého lonského spisu, kerý fúrt zetrvával v ňákej inéj skriňi ňákej inéj kancelárije. Pochopil sem, a po promptňím telefonáťe se starú mamú sa mi podarilo tento zásadňí problém odstráňit, a hrozící nepodáňí žádosci ten deň úspješňe odvrácit.

        Boj fšak pokračoval dálej. Nestačilo opísat opsah kolónek žádosci z minulého roka (hmm, ešče lepší v PC prenést formálňe do téj istéj tabulky z minulého roka), ale ích dúkladňí kontrola vznášaňím zvídavých otázek na moju polno(ne)činnosť, na keré otásky sem asi nezvládal dostatečne uspokojivo a dúvjerihodňe odpovidat, spúsobila rečňíckýma otázkama jejích spochybňeňí, aby nakonec púvodňí dáta zostali na svojích místách v stavje a tvari púvodňím. Ňekolik rázú sem téš mosel skontrolovat súčet výmjer roliček na erárňí kalkulačke, kerá odmítala spolehlivo počítat, lebo venku bylo pod mrakem - táto fskutku veledúležitá funkcija evidentňe úspješnému štátňímu programu v danéj tabulce chýbjala.

        No ňic, nebudu vás déléj unavovat, a další drobné epizódky, príkladno o výpisi z Obchodňího registra, proč tu mám číslo farmy ket na zvírence dotáciju nežádám a podobné nechutnosci račik preskočím,  aby sme sa nakonec znaveňí dopracovali k závjeru a k vícerým potpisom téj mojéj vytúženéj žádosci. Proč ste to sem potpísali, sem, gde byl žadatel a potpis?  ???  Šak vy ste firma! Tam patrí preca pečátka! Hmm, ríkám, pokát já vím, firma sa potpísat jaksi neumí, a podla obchodňího registra já, konatel, (méno a prízvisko) pečátku používat nemosím, stačí potpis, firma je precáj v hlavičce žádosci, no né? Tak dobre, ale na téj pečátke je to trochu rozmazané, prepíšte čitatelňe ten název firmy ešče pot ňu!

        Odešél sem s teho úradu, co ho vede tá nasranéj súvje né nepodobná paňi Zmatečná, v kožuchu dúkladňě prepocený, otrtúlený, duševňe vyčerpaný, ale ťešivý, s krásnú viďinú štátňího agrárňího dotu, kerý nám velkoryso jak dycky priďelá v zímje na konec roka, pokaváť možno tak aš porádno dávno po ubjehnuťí  šeckých  agrotechnických termínú.

        Abych sa po takémto heroickém výkoňe spamatal, tak to obyčajňe robím tak, že ket su uš teda tady f tem TT, odskočím si tak na dvje-tri hoďky do místňího Aqua relaxu zregenerovat co najvíc ťelo aj ubolenú dušičku vodňíma masážama z trysek, jakož aj platonickýma pohlédnuťáma na ňekeré pjekné mladé mamičky a téšdúchotkyňe.

        Vráťif sa do auta v zlepšené nálaďě a snát aj v úplnéj pohoďe, s uš témjer dočista zapomenutýma aj dyž enem nedávno prežitýma byrokratickýma peripétijama, kuknúc sa na telefón viďím 13! (slovem trinác!) voláňí ot téj počítadlem mňě priďelenéj miléj paňi úradňíčky. Po její okamžitém prvňím sprdnúcí, že proč neberu telefón ket ona potrebuje ešťe ňeco opravit f téj mojéj žádosci, bylo celkem jasné, proč sa mi ju nedarilo vyvést z omylu a presvjedčit ju o nesprávnosci její hríšnéj myšlénky, že já si válám šunky v teplém bazéňe, zatát co ona musí tvrdo v roboce makat na mojém zjavňe nezaslúženem blahu! No co uš, opčan je enom jedno nevďačné prasa! Tajak na tém obrásku hore: úradňík škrapká, opčan krochká, ale enem samý nevďek vládne ťímtok blbým že pré demokraťickým svjětem - VIVAT SOCIALIZMUS! A ešče aj: Nech žije "najvjěčí Slovák" súdruch Gustáf Husák! (Alebo račik neé? šak to bych asi žádnú farmičku nemjěl!... a ňějaké agro-dotácije uš vúbec né!).

dedo Pejo, v Trnavje, 23. 4. 2019.