MUDr. Milan NAGY knihy :) books
|
Hóóó-rííí! alebo aj: „Málem sem potpálíl Miklhúf!“
Asi mám pyromanské sklony. Bude to z roďiny, lebo moja sestra Marika téš. Celý život ňa fascinujú ohňíčky, duňáčky, fajčáky, táboráky, vatre, (zvrchovanosci moc né), plaménky v kotloch pri zabijačkách, horící tabáček ve fajfce, rachétle, svjetlice, výbuch benzínu pri zapalováňí mokréj hromady, suprácké hučící tlaky v obrovských kamnách ket sem byl na vojňe, ket bylo v Martiňe venku takých -21 stupňú Celzia, ...
Aj na starobu, ket sme si konečne zbudovali krb, dokážu v ňem sledovat plápolajúcé mihotavé plaménky, kerých fyzikálňí potstata a dynamický model dodnes nejsú uspokojivo vyrešené, s rúzným zafarbeňím podla druhu dreva a podla nastaveného tahu komína dlúhé, predlúhé minúty. Jáj, a to sálavé teplo na staré ubolené kosťi, kolena, kríža, na nahríté čelo počas proťivnej rýmonádchy, na šúchajúcé si prsty a dlaňe po príchoďe z uzimreného venku, Pane Bože to je ráj! Aj ten dým a smrádek mi skúr evokuje pečené klobásky, halušky v kolibje na stredňím Slovensku jak po ňákéj vojňe zdevastované čmuďící spáleňisko! No a z jari, v predjarí, nélen starší ludé, ale aj mnohí mlaďoši sa uš nevjedzá dočkat tých životadárňích léčivých, ze začátku nesmjelo hrejúcích slunečňích lúčú. Lenže f tém časi obyčajňe, jak právje aj fčil koncem februára, fúká nepríjemný studený vjetr.
Nedočkavosc a aktivita zimú priduseného zahrádkára byla ale silňejšá. A to sa kruto mohlo nevyplacit nadržanému pyromanovi mého ražeňá. Neodolál sem a na konci zahrady podpálíl hromadu haluzá, champŕňá, organických zbytkú a horlavého neporátku shrnutého po zimje, šak to poznáte. Lúka za nama byla síce potmáčaná a asi uš prekyselená, takže dúhý čas ju ňigdo neobrábjal a rostla tam enem zelina-burina šeckého druhu. Po zimňe byly trsy tráv ale rádňe suché. Ohéňek sa chycil parádno, a naprík mojéj úpornéj snaze zabraňovat šíreňú, hnetkaj nato aj lúka. Fúkalo smjerem ot konca našéj záhrady, a tak sa plameňe po lúce začali šírit prvňí kozmickú. Pochopíl sem, že je velice, ale že velice zle, a zvolál na pomoc celú ďeďinu. Fakt celkem bleskovje nastúpili šecí kerí mohli, a s lopatama sme sa snažili šírící sa katastrofu aspoň jakš-takš omezit.
V zúfalstvje sem zavolál hasičú, a ketže byla akorát ňedzela, tí v Seňici jaksi v plnéj bojovéj pohotovosci právje f ten moment nebyli. Za dúhú chvílu dorazili, ale aš ket celá ďedina požár lopatama uplácala a zastavila ťesňe pár metrú pret paštékárskýma chatama. Keby oheň preskočíl aš tam, myslím, a nedaj Bože ešče za cestu smjerem k lesu, tak možno bych ešče fčílkaj byl dúhoročňím súsedem nechvalno známého Marijána Ká end spol! Sedzeli sme uš na okraji požároviska, unaveňí, spoceňí, priduseňí aj vystráchaňí, oddychovali a čekali na našich záchrancú. Húkajúcé dorážalo prvňí hasičské auto, na ja, ale úplňe inačím smjerem neš byla potreba. Chvála Bohu uš byli mobile, a tak sme ho ces dispečéra vrácili kam jejich potreba byla. Dojeli s pompú, virválem a kraválem húkaček, zastavili, vyskákali, a rezolútný velitel zásahu okamžito (asi podla príruček) ziscíl, gde je hlavňí zdroj požáru. Snažili sme sa mu vysvjetlit, že tá moja kopa na druhej straně uš dávno zhorala, že vjetr bestak fúká otát, takže nech račik ratujú okraje, aby oheň nepreskočíl dáléj. Nedál si huncút jeden povidat aňi poradzit, a vúbec do teho kecat! Nekompromisno poslál auto kres podmáčanú lúku hentým prímým smjerem s úmyslem zahasit najprf ten prvopočátek neščascá. Starí chuapi-domorocci sa križuvali! Že pré proboha neé!, že tam f téj močariňe zapadne! Asi po dvaceťi metroch plňe naložené a vodú napuscené tašké hasičácké auto f tém blace skutečňe zahučalo, a f snahe vyhrabat sa sa stále vícej a vícej zahrabávalo. Ohňíček po okrajoch pomály horál dáléj, a chudáci hasiči sa snažili auto vypodkládáňím fšelijakých halúzek, konárkú a kameňá doneseného s cesty vyprosťit. Nepodarilo sa! Tak následno velitél hbito rozhodél, že auto treba odlachčit, takže šecku vodu z ňeho vypuscit! I stauo sa, a auto ťím pádem uš nestálo v blace, ale v malém rybňíčku. A otát ho bylo možno vyproscfit pochopitelno ešče čážej. A ohňíček fúrt pohoríval, dáléj a dáléj, my uš oddechnuťí a správaňím profíkú roskokošeňí dobrovoľňí teda amatérskí miklhúfskí opčané-hasičáci sme ho lopatama muácili dáléj, a dáléj, a ešče dáléj, ... Asi uš téš roskokošený velitel povolal ze záloh pomoc v podobje dalšího hasičského auta. Otkát ho doteperili, to netuším, trvalo to ale dost dúho. Tentokrát uš spozorňetý profesionálňí hasičský zbor do požároviska nevjel, ale z úcťivéj vzdálenosci napokon uváznuté auto vytahél, ba aš prímo jak sa odborno ríká vyprosťíl. To uš bylo pomály k večeru, a horácé a tlejúcé okraje bylo celkom dobre viďet. Ten druhý dojítý auťák ich nonšalantno objel, lehko postríkál, a celá hasičská partyja sa vybrala na základňu oddechnút, spísat zápisňicu a povečerat. Celý následujúcí deň sem ešče já sám coby zodpovjedný pachatel požárovisko obíhál a malé potencijálňí ohniska hlinú a lopatú dorážál. Nebylo to sice uš potreba, ale scel sem uhasit aj tlejúcí plamének na svojéj vinovatéj duši. No ale prettým, teda ešče fčéraj večér, sem zlél šecky svojé zásoby fajnovéj myjafskéj slibovice do malých púllitrových flašéček, a osobňe, dúm ot domu, sem sa s týmto truňkem-podarúňkem išél úprimo a previňilo za účinú pomoc šeckým mojím spoluopčanom poďekovat. Miklhúf má tak kolom 50 čísel, tak si asi víte pretstavit, v jakém stavje sem sa navrácil dom, ket fšady byla aj tá povjestná kapurková! Proto ften další deň dohášáňá, aj ket f smradze a dýmje, byl pro mojú ubólenú huavu jak balzám na rany. Za tento mnú naprosto bespochybňe zaviňeňý prečin sem očekával príslušný porádno tvrdý trest, teda jako minimálno porádno masnú pokutu, ba dost možná aj árešt za fšeobecné ohrožeňí. Ket sa jaksi ale dúho ňic neďílo, nedalo mi, a zavolál sem náčelňíkovi HZ, to jako Hasičského Zboru. Nevím lesťik býl verbálno ot nekeréj dobréj duše o prúbjehu téj podarenéj „likvidácije“ polňího požáru jeho profesionálňím ansáblem dostatočno podrobno informovaný, ale zaisce asiže ano, lebo velice príjemno a ochotno mi, k mojému velikému prekvapeňú, oznámíl, že celú tú akciju vyhlásíl za cvičeňí, a že mňa to teda jako stát nebude vlastňe vúbec ňic. Teda ... tak! Úúúfff! A možná uvjeríte, alebo možná že aj né, ale následňí roky na temto požárem vyhnojeném mísce začali rostnút ovela krajší a mohutňejší zelinkové bylinky a pýre fšeho druhu, neš tomu bylo dofčílkaj. Holt, víz majór! PS: https://www.youtube.com/watch?v=O8zuK916cZs
* |
