MUDr. Milan NAGY knihy :)  books

Ohradňík

        Maxo býl pes rasovjě taško určitelný, lebo to byla taková „pouličňí smjeska“. Ot svého zrodu, mňěl to asi f tých svích míšaných génech, býl echtovňí tulák. Neustále uťíkal do blíského aj vzdálenějšího okolá svého domova, dycky sa po určitém časi vrátifší ukrutánsky ubjěhaný, hladný, smadný a na pokraji svých psačích sil, z čehož sa „léčil“ negdy aj dva-tri dny.

        Na toto svojé potulováňí jeden rás velice-prevelice doplaťíl.

        Istotně sme šecí viděli skvjělú trilógiju „Slunce, seno ...“. Pamatujeme sa zaisto na tú nezapomenutelnú scénku, gde farár Oťík, kerého jěho ovečky Kelišová a spol. oslovovali „velebnosťi“, neprozíravjě a s rozmachem prekračovál zapnútý eletrický ohradňík. Svým roskrokem sa zachyťíl o žhavý drát a púl minútky iskríl svojim roky rokúcé “nevyužívaným” mušstvem, kričácí a natskakujúcí na tém živém drátě jako ňáká primabalerína. Ket mu potém večér na fare Keliška podávala vlažné harmančekové opklady, keré si velice opatrnúčko prikládal na inkriminované popálené místo v roskroku, preskakovál mu hlas jak puberťákovi f prvňím trimestru.

        V deň, ket sme takovýtok ohradňík namontovali my na našém humně v trech vrstvách, teda aj f téj prízemňí dolňí pro ty najmenší zvírence, sa Maxo celý ten deň tajak obvykle zaséj někde flákal. Ket sa ňic netušící neskoro podvečér vracál z jednéj z tých svých tajemných potulek, nevjěďác co sa meziťím zmjěňilo a o co najednúc doma vlastně kráčá, ledabylo preskočíl ten dolňí živý drát a čupnúl si presně na svojého vlchkého, teda elektricky najvjěc voďivého pišuláčka, pričem dostál ot nenápadného drátku celkem parádnú šlehu. Taký frenetický fistulový kvikot, piskot, vreskot a jekot, s kerým upalovál dom, ste celkom isce ešče v živoce nečúli, lebo aňi my neé, a to uš sme ve svém rančérském živoce čúli ledascos.

        Asi dva dňi potém, ket sa uš trošíčka znotýrovál ze smrtedelného zážitku a vylízál si svúj bolavý poklad dočista dočista nám bylo jasné, že náš doftedy túlavý Maxík straťíl jakékolvjěk chúťky na túláňí, a račik sa otftedy velice opatrno krýl bespečím svojéj rodnéj búdy. Dúsletky na funkčnosci jeho muštví ten nescený elektrošok na oném citlivém mísce chválabohu nezanechalo žádné, protože ze súsedových sučkú vesele sploďili svojého prvňího psího potomka, aňi sa ňikeho nepýtajúc o svoléňí.

        Jaký účinek tento eletrický ´ozdravňík´ mňěl na Otíka a co udělál s jeho „velebnosťú“, to samozrejmňě nevíme. Ale gonc isto víme, že v jeho prípadě to móžeme smjelo nazvat „prašč jako uhoď“, alebo téš „jak pred, tak aj po“ - šak reprodukčňí posláňí je v takýchto profesijách zapovjězeno, no né?