MUDr. Milan NAGY knihy :)  books

Moje ňekeré kulinárské dotyky

        Su šťastňe ženatý, nemosím prat, šit, luxovat, ucírat prach, nakupovat, aňi varit. Ňekedy ale preca.

        Trikrát byla stará mama, tehdá ešče jako mladá mama, v porodňici. A na tých pár dňí sem štafetu f kuchyňi mosel prevzat já. Podla neskorších slof nekerých spolustravňíkú, na mišelinskú hvjezdu to teda jako nebylo, ale ketže ftedy držali huby a sežrali šecko, tak sem si myslél, že moje kreativňí výtvory škvareňiny na šecky možné aj nemožné spúsoby se šeckým možným a nekedy aj nemožným byli ket uš teda né geniálňí, tak aspoň skvjělé.

        K dalším mojím úlohám počas absencije paňi domu bylo aj polévat kfítka. Tak sem si mosél fšimnút, že na lódžiji rostne krásný šnidlink, akorát zralý na máslový chleba. I jal sem sa obohaťit náš jídelňíček chlebem s čerstvú pažitkú. Ešťeže prúbjeh šescineďelá býl bes komplikácijí, takže skorý návrat našéj maminy nakójíl nélen novoprišelca, ale aj nás ostatňích. Kupríkladu s jejím ale huavně mojím údzivem vysvituo, že tá zrezaná pažítka sa enem tvárila jak pažítka, že to býl toťiš temu šnitlíku velice podobný kvítek, kerý ludovo voláme modráček – no ale šak zedli sme ho s velikú chucú a tu sme, no né?!

        Evidentňe práca s vajcáma v prípravje chutných poživacin mi sedzí velice. Druhú mojú oblúbenú ingredyjencijú je sýr. Po revolúciji k nám často zájde sestreňica Hela ze Švícar. Mjeská curišská to paňička, kerá je ščasňe vydatá, ale v jakémsik obráceném garde, nemosí toťišto prat, šit, ..., teda neví aňi varit. S mojú starú mamú, jak volávám tú moju ešče porát zákoňitú, a ešče s ňejakýma kamarátkama sa vybrali do mjesta na nákupy, to sme ešče bývali v Prešporku. A já, abych sa vzácnéj náščevje ňejak zavďačíl, jal sem sa ím ukuchťit a po návrace ích prekvapit ňejakú špecialitkú. Našél sem v ledňičce ot minulého dňa odložené knedle. No a ot myšlénky k činu nebylo daleko – šak knedla na vajci, no né?

        Mám tú „schopnosc“, že ket neco krájám, tak každý jeden kúsek je originálem, kerý sa nepodobá na ten predcházajúcí. Výsletkem byla pjekná kopa kubistických výtvorú šeckých možných tvarú a velikoscí. Osmažené na porádnéj vrstvje sádla a po pridáňí postupňe víc a víc vajec sa štruktúra vizuálňe fúrt nepodobala na to, co sem jako ďecko dostával ot mojéj mamky doma. A ftedy došla spásonosná myšlénka, že co tak pridat sýr! Na ja, ale hmota v hrnci, VOK sme ftedy nemjeli, sa po chvilce začala transcendentálno transformovat napred na plastelínu, potém hnetkaj na sopel, aš sa to preináčilo na vazelínu, pričemž krásné tvary nakrájaných knedélek načisto zmizli. Skoro jak v Pekárovém císarovi, kameň mudrcú to nebýl, ale konzistentňí lepidlo jo. Safffra, co s ťím!

        Skúsil sem farbu vylepšit paprikú a chuť koreňím aj solú, no ale bohužel, zmjes sa začala podobat skúr na něco úplňě prepytuju inšího - vzňikla nahňedlá neforemňí kaša nazvatelná pulenta-á-la-Pejo. Vy neuvjeríte, ale akorát sa vrácili ty, keré majú bod G na konci slova schoping, a tak mohli byt okamžiťě mojím kulinárským výtvorem s perfektňím servírovaňím grand interhotela ponúknuté. Stará mama poznajúc moje kuchárské schopnosci sa hnetkaj se skrývaným hnusem odvrácila, zato vyhladovjělá švajc-paňička Hela sa s chucú bes jakéhokolif podezréňá puscila do konzumu - z domu byla toťiš navyknutá, že šecko, co í její muž uvarí a naservíruje, je dobré. A čuduj sa svjece, chucilo í to náramno, dokonca ňa aj pochválila! A to sem zapomňel napísat, že f tém časi kedy ešče len začínali mobilňí telefóny, já nemajúcí žádný prehled o organizáciji naší komory, teda skriňe na činžáku, volal sem tú techdajší špičkovú komunikačnú technikú, že de by asi tak mohli byt zavárané oharky jako zamýšlaná príloha k temutok mojému hlavňímu jídlu. V súkolí prítomňích dám to vraj vzbudzilo neskrývané opovrhnucí.

        Fčil enem ňeco malučkého kraťučkého mimo „in mediás résu“: Prisám vačku, aš pred ňekolika nemálo rokáma mi bylo vysvjetlené, že v ledňičce aj vzhledem k temu, že teplotňí pole sa od vrchu dole mňeňí smjerem k chladu, je ňejaká organizácija. Vyhladovaný, hledajúcí ňejaký žvanec v plnéj ledňičce, sem narýchlo nevjedzel, gde co može byt a po čem mám kam šáhnút!

        Hmm, v živoce sem zásmašku nerobíl, ale vím co to je. Krumple sa mi čiscit nescú, no inovatívňe ich v kýbli lahúčko vyčiscím silným prúdem vody z WAP-ky. Sangrija vyrobená ze skalického rubína a ovocá je u nás bježná. Ket si mosím nachystat raňajky sám, ňikedy sa mi nepodarí narás dat na stúl šecko, furt s jedem mosím pro ňeco fstat. Ale aj tak si žiju ščasňe, a proto túto povídečku zakončím pár veršíkama:

Retro óda na klobásu

Pjěju ódu na klobásu,     bes postavy aj bes pásu.

Neňi náš život na vlásku,     dokát len máme klobásku.

*

Dobre sa mi, dobre žilo,     pribral sem aj tricat kilo.

Kedy´s v dětstvjě masa málo,     ÚVé len pri slávjě dalo.

*

Párečky na bíléj tácce,     priznávám sa k tejto lásce.

Sýciu sem sa s dúhým nosem,     špekáčkem aj kabanosem.

*

Polosuchý z Brna  salám     celý bych ho zbodel já sám.

Sem tam nadešel hladu mor,     človjěk je furt pažravý tvor.

*

Nedbal´s bratra ňi rodziny,     spratál´s šecko, aj s koňiny.

S cibulú je utopenec     stále jě to super žvanec.

*

Na Václavák dyž de chasa,     praský vuršťík vúňa krása!

F každú aj nočňú hodzinu,     sýcil pánú aj spodzinu.

*

Prettým potem zuaťunký mok,     a cíciu sa´s jak Petr Vok.

Praská šunka v prítmí pultu,     pomáhala temu kultu.

*

Pro vojínú maglajs lanšmít,     chuť si´s mohel nechat zajít!

Šunku s´vidzeu tak „na Vídňi“,     čabajku len f svatém týdňi.

*

Ale pozor! čekaj! várja!     Ochraňuj nás PannaMárja!

S klobásek do naších rodzín     kuká jed - botulotoxín!

*

Lestik nesceš na to skapat     očkováňá mosíš papat

Nepríde si na ťa pavjěť     botulo ňi inší havjěť

*

Imúňujme úďeňinú     s klobáskú aj se slaňinú

Krajec chleba k temu kusnút     a sladúčko potem usnút.

*

Jaký s teho závjěr plyne?     Zhyne Slovač či nezhyne?

Za súdruha, demokrata,     furt sa nájde co břuch spratá!

JUCHUCHÚÚÚ!

dedo Pejo