MUDr. Milan NAGY knihy :)  books

Jak sem totkaj zneužil zákon
 

        Svého času sem sa ocitel na nákupoch v potravinách nemjenovaného obchoďáku prímo v Blavje. No a tam sem zneužil zákon.

        Totiš, predbjehla mňa pri pokladňi bes opýtaňá jedna mladá „dáma“ s havraňíma vlasáma. Potažmo, scela ňa predbjěhnúť. Vrácil sem ju razantňe naspátek na konec radu, čímž sem neprozretelňe spuscil stupňujúcú sa jednosmjernú výmňenu názorú a jasný pokus o neoddiskutovatelný, minimálňě verbálňí konflikt. Já sem od strachu zachovával pokoj, ale ona eskalovala v temperamentňím kriku aj v expresívňích výrazoch. Láteríc ňa posílala snáď fšadze, okrem iného aj do hrobu.

        Následňě na ten rambajs došel kuknút najprf SBS-kár, kerý zrekognoskoval terén a zádumčivo mlčal, potem aj prodavačky, téš aj daf zákazníkú, šeci sa enem s očekáváňím dalšího šou dzívali.

        Šou mast gou on, a tak já sem slečinku svojú korpulentňí postavú pred pokladňú furt zaťato zahatával. ´Černá perla´ nemohla ňikterak predbjehnút, a tak šalela, vrískala, jak keby si uš pjet hodzin ňeco nešlahla. Dobjehel aj jějí nabúchaný potetovaný holohlavý opálený komplic, uš aj se zaťatýma pjasťama. Začalo mi nebyt šecko jedno, ketže ostatňím to asi jedno bylo.

        A f tu ránu došla na um šeďivému, dústojňě vyhlížajícímu pánkovi - to jakože mňe - spásonosňí myšlenka: Borcovi ríkám, jasňe že formálňe a pjekňe artikulovanú slovenčinú: „V poriadku! Ja som plukovník kriminálky. Vydrž, zaplatím, a vonku si to vybavíme!“

        Zaplacil sem, ve skrývaných obavách o svoju fasádu a s malú dušičkú v gacách sem vyšel ven, a tam zrázu ... ňigdo!

        Toš fčílkaj nevím: Bylo toto mojě zneužicí zákona, ťím že sem sa vydával za velice zajímavý a nebezpečný orgán státňí správy, dobré a produktívňí, alebo skúr neé, a teda jakože kontraproduktívňí? Toš, nevím. Rekňěte vy.

        Ofšem, eném ket scete.

        Já uš enem dodám, že nebyt teho momentálňího nápadu, a ťím vlastňě aj úňiku z nesnázi velikého rozmjěru, byl bych asi kerúsik ´spakruky krez papuľu´ ot teho hlavohruďáka schytál, coš samosebú ňikemu nepreju, a najméňej potém sebjě.

dedo Pejo