MUDr. Milan NAGY knihy :)  books

Dedo Pejo

PANAMA STORY

 

            Je to uš dávno, hnet na začátku nových, jakože demokratických časú po něžnej.

 

Za socíku sme nigde necestovali, lebo nám bylo jaksi proci chupom to prosebňí, či úplatkárské ponižování sa pri získávání devízového príslubu, vízovej dološky, zhromažďováňá černých valut a drobného kontrabandu na šmelinu za účelem hmotného vylepšeňá socialistickej dovolenky v „prehňitém“ kapitalizmjě. Vy mladší uš aňi netušíte o co vlastně išlo.

Fčil, ket sa prevalil celosvjětový prúser s prepíraňím černých prachú, spomjěl sem si, že aj my novodobí svjětáci Záhoráci v ňičem nezaostáváme a téš sme f tém euforickém časi preprali „tvrdú“ mjěnu, konkrétne taliánské lýry a tých, jak si pamjětňíci spomenú, bylo moc.

 

Prvý krát sme vycestovali nedaleko San Marína do Cesenatika a Ravenny.  Prvý krát sme došli na pláš k moru a pochopitelně ze šeckým (Bias z Priene: „Omnia mea mekum porto“, že?), co sme mjěli, lebo vypjěstovaná nedúvjěra  komunistama v žraločí kapitalizmus zafungovala. Písek jasně odděloval suchú a mokrú časť pískovej pláže. Štatisticky sa ukazovalo, že relatívne  spokojné vlnky chodzá vícej méněj hore dole len po určitú hraňicu. Tak sme sa na deke, ešte s našským proviantem a teplu odolnýma zásobama, s predpotopňíma mobilama, dokladama aj se šeckýma penězama, pjěkně bespečne s rezervú usadzili asi o dva metre výšej nad túto lajnu, a začal dovolenkový ráj.

 

Sem tam ho ale narušili alemáňskí dúchodci (jasné, že kvúli zlavjě sme byli na dovolenke po hlavňí sezóně), kerých prekyprené tvary alemáňských dúchodkyň Gertrúd, Rosamund a Angel  v odvážných plafkách púsobili fujnato antilibidně aš depresívně a ešče jakš takš potentňímu Záhorákovi na dobrej náladze ňijak nepridávali. Lepší bylo zaspat a sňívat, no né na dúho, lebo po dosáhnucí huadziny alfa netušený dvojmetrový černoch s ohromným huasiskem na celé pobreží za ušama zavrískal: „ KOKO BELO, KOKO BELO!“.  F tem časi téš nejědna vlnka sem tam donésla na pláš zákerně malé neviďitelné kúsky maziva z lodzí, keré sa pri drhnuťí pískem do pórú pokošky tak vmasírovali, že aj najlepší šampóny mjěli co robit, aby sa ich zbavili. Benzín aňi acetón sme si ze sebú, žel, nezebrali. Prosto ráj. Nevyprávjajíc, že vedla - blísko hotelovej pláže byl vyhraděný prostor pro vjěnčeňí a kúpaňí místňích čoklú a tak sem tam sa stauo, že mazivo z lodze sa zamněňiuo za mazivo psí.

 

A propó, ale vrácme sa k temu prepíraňú peněs. Je to prosté, došla jedna, fakt počas celého pobytu iba jedna, mimorádně dúhá vlna, taká minicunami a neš sme sa scihli zorientovat, spláchla naše ležovisko ze vším všudy. Slaná vodivá voda skratovala výkvjět ftedajší mobilnej elektrotechniky, digitálky, naprík reklamjě, sa ukázali né celkom vodotěsné, doklady a prachy sa namočili a rádně preprali. Dva dňi sme nevylézli z izbice, na kobercoch a postelách sme sušili a vyrovnávali šecko papírové. ChválaBohu, podarilo sa, nigdo nás neprichycil a prepraté peňíze sme postupně zlegalizovali výmněnú za všakovaté tovary a služby a v zdraví sa vrácili dom. Nevím, písau sa rok tak 1993/4, snát uš je to premlčané...