MUDr. Milan NAGY knihy :) books
 | ||
|
Jednúc na Korfu, alebo aj „Ket mi naozajsky išlo o život!“ Bylo to kedysik gdesyk na jedném gréckém ostrovje, šak Korfu sa menuje. Jak uš to bývá, vybrali sme sa na fakultatývňí výlet, a to komplet celá naša vícečlenná banda. Jasné, že aj mne ostali s téj doby a místa f pamjeťi fšelibársjaké, a mimo iné aj tý chuťové spomínky, trebárs aj na likér s teho čínsko-japonského pomarančovňíka s takých malinkatých sladkých pomarančú kumkvatú. Krema teho mám jako památku na jazyku ešče aj fšelico inší, jakoš aj jednu nepjeknú událosc, o keréj fčil sem napíšu. V kerémsik idylickém zálifečku, zátočinke, bella vista to fšady tam volajú, byla skala s tunélkem, kerý sa dál smjerem do volného mora obeplávat. Darmo nás sprúvocci aj rúzné bedékere dúrazno upozorňovali, varovali a vystríhali, že takéto místo je typické hlavňe ťím, že z ňičehoš ňic dondú vysoké vlny, keré prutko narážajú na tú skalu, rozhojdajú hlaďinu vody aj f tém tuneli, ňekedy ho aš zatopjá, a že nejeden nezodpovejedný turista sa tu uš utopíl! Totok upozorňeňí bylo pro mňa a ešče jednu avantgardnú dámičku asi také neodolatelno lákavé jak pro bárskerého sopláka olíznút v zimňích mrázoch zmrzlé zábradlí alebo spodek saňí. A skutečnostňě sa následno stalo šecko tak jak podla teho jejích bedékra. Velké vlny jak blesky z jasného neba došli zrovna ket sme byli v najlepším plaveckém švuňku, takže vráťit sa rýchlo naspátek najkratšú možnú cestú kres ten tunél bylo každú dalšú sekundu tašší a tašší, našinec by rekél že porádenky obťížnejší. Po očku kuknu a viďím, že tá rovesno neposlušná paňi Zlatka, choc sa sebenajvícéj snaží plávat smjerem záchranňím, fúrt sa aj ket uš ze šeckých svých porát víc a víc slábnúcích sil plácá porát enem na jednom mísce. Doplával sem teda jako k ňí, ale jak sa ríka uš dočista v její posledňí chvilce, lebo sa mi uš naprosto vysilená a paňicky ustráchaná svojíma ináč velice pjekňe pjestovanýma nechťíkáma okamžito zabodla do ramen, no a já s celých svojích sil sem sa, s ňú na chrbce, hlavú vícej pod a uš méňej nad vodú, priblížíl téš uš z mojých posledňích sil aš k najbliššímu skalňímu výčňelku a zakvačíl sa trasúcíma rukáma o to poonďáté záchranné skalisko, no a otát, pomáličky sa šúrajúc, nedbajúc na obrúsené polštárky prstú aňi na nescené ale porát ešče nutné dotyky ťel tajak to opčas robjá aj ťela celkom ohňivo rozvášňených milencú zme sa pomáličky a systematicky dobelhali k tunelu a následno kres ten tunél prelézli do uš celkem pokojných vod zálifčeka, gde sme ešče pjekných pár minúť dychčali jako po právje skončeném maratóňe! Alebo ešče aj ňěčém inším. No co uš len réct na závjěr tehotok našého dovolenkového dobrodrušstva. Skončilo to jak viďíte ščastno. A ščastné byly aj naše následné osudy. Toťišto, paňi Zlatka naprík šeckému zostala nadáléj ščastno rozvedená, no a já sem zasék zostal a do dnes dňa aj sem celkem ščastno ženatý, a to se svú dofčílkaj jeďinú a téš naprosto ščastnú milovanú a milujúcú ženuškú. Úspješný plavec a prežifší záchránca ket trebja tak aj topjácích sa panen slečen žen a dam
dedo Pejo
|
