MUDr. Milan NAGY knihy :) books
|
MOJA HOLÍČSKÁ BIRMÚVKA alebo aj Nad čím sem sa ďaka Antonovi Pižurnému dneskaj zamyslel
Hmm, nech je tak alebo aj onak, cesty víry sú nevyspytateľňí. Asi sú to najvíc tý fplyvy a vzory v roďiňe, ňekedy vzdor proci tlaku ateistického režimu, apatyja kvúli klidu ve vztahu, atakdále, alebo aj etcétera. U mňa to byl v časi intenzívňe probíhající puberty krema iných aj dúvod čisto materialistický. Toťišto, hnetkaj vedla fary byl opchod s hodzinkama a klenotama, gde prodávala moja „kámoška“ Kunuša. Tam, pot jedným skleňeňým pultem, sa trblétal a predvádzal pro mňa vysňívaný zlatý prstének. Taký s tú deščičkú navrchu a s černým podkladem kaménka, de si´s potem mohel ňeco dat vygravírovat, trebárs monogram - u nás tehdáj enem ve zlatňíctvje v Hodoňíňe. Kunuša byla tolikéj láskavosci, že dycky, iďa ze školeňá s kostela v rámci né PŠM (politického školeňá mužstva), ale s prípravy na birmúfku u pána děkana, mi ho vytáhla ze skrinky, teda ten mój vyhlédnutý prstének, a jemňúčko natáhla na múj prsteňíček. Na ty pocity materiálňího blaha si živo spomínám dodnes. Prstének nebyl echt chlapský, ale taký jakýsi menší, akurát pro moje tehdajší proporcije. A ftedy asi zaúradoval všady prítomný ďábel a vnukél mi myšlénku mojéj birmúfky, afšak podmíňenej “čisto duchovňím” birmovňím darem v podobje tehotok zlatého pokladu. Rozhodovací proces v roďiňe nebýl celkom prímočarý, tajak bývává ňěgdy v ňěkerých palamentech, ale nakonec sa zdaril, a to hlavňě ďaka mojému intrigánskému zapojeňú vlastňích roďičú, birmovňích roďičú, krsných roďičú, a samosebú aj sester, keré hnetkaj zvoleja pochopili, že tento skvost okrášlí na rande aj jejích útlé prsťíčky. Moje birmovňí méno je Eugen, abych byl kúl tak Júdžin, šak okrem teho nejsu aňi zdaleka jeďiný birmovaný komunista. No né?!
A co nakonec? Ruka puberťáka zesilňela na chlapskú, z prsténka celkem prírodňě vyrostla, a „prsténkové“ období nahraďila veliká doživotňí láska iného “zlaťíčka”, u keréj tento predmjet doličňí aj skončil. A nezostal stát, ale putoval generačňe po roďiňe dál. Hmm, dneskaj uš teho zlatého prsténka jaksi u mňa ňet, no ale moja ze začátku pošramoťená víra zostala a vytrvala. Dedo Pejo, v Mikulášovje na Velký pátek roku pána 2019.
|
