MUDr. Milan NAGY knihy :)  books

Príbjech prvňí:  „Ty kokote imuňitňí!“

        Mám kamaráda, chlapa vysokého, mohutného, pracovitého, nezlomného. Se životem v raňím kapitalizmje a v tragikomickéj zúfaléj demokraciji sa borí jak ví né zloďejinú, ale pocťivú prácú. Jeho výrazové prostredky sú rozvážné, žádná momentálňí gulometňí kadencija hlúposťí, se sklonem reagovat aš po rozmysleňí a s určitú epickú šírkú. Dústojná postava, dústojné vyjadrováňí. No, a co sa temuto dobrému čovíčkovi prihodilo? Treba ale predťím poznamenat, že v tem časi v parlamenťe, ostatňe jak uš víc krát ket sa to stranám a politikom hoďí, rezonovala téma poslaneckéj imuňity.

        On, podňikatel, sa v zácpje presúvál po Bajkalskéj v Braťislavje se svojím uš né najmladším Citroénem Berlingo, v zaplňených obidvoch jízdňích pruhách. Šli celkem rychle, asi tak rychlosťú naštvaného slimáka, ket v istém okamžiku nečekaňe, bleskovo, s hamováňím pred ňím, ho myšičkovým manévrem velice riskatňe predbjehél honosňí terénňí auťák. Dopravňí situácija si ale právje v téj chvíli vyžádala zastaveňí obidvoch kolón. Múj kamoš neváhal, vyskočil ze svého „citróna“, prešél napajeďený k teréňáku, otevrél razantňe dvera, a tam, k neuvjereňú, za volantem, známý jak ftedy tak aj fčíl pán súdruch poslanec R.H.F., pro nechápajúcích Ropko Hranol Fico.

        Múj kamarát, jak sem uš naznačíl že v reakcijách na momentálňí situácije ňijak né pohotový, preskočil šecky svoje mentálňí limity, a na prekvapeného zírajícího súdruška poslanca se spravedlivým revem vyblafél: „Jak to jazďíš, ty kokote imuňitňí!“ A zúrivo zabuchél napulírované dvera teréňáku, vracaja sa uš mírňě sklidňěný do bezpečijá svojého Berlinga. Osud scel, a kolóny sa ften moment pohli.

        Príbjech poentu nemá. Ale ket nám to vzrušený vyprávjál, najvíc býl hrdý na sebja jak vtipňe a briskňe reagoval na nečekanú situáciju. To, že akorát vulgárňe vynadál a možná že aj urazíl „váženú politickú autoritu“, to ho jaksi vúbec netrápilo. Myslím, že ho to netrápí podnes deň.

Príbjech druhý:  „Pracovál sem pro luďí!“

        Je to uš dávno, v roďiňe sme mjeli ňejakú vječší oslavu, tuším okrúhlé výročí svajby ftedyk ešče né s mojú starú mamú, jak ju na její želáňí šeci vnuci a aj já fčílkaj voláme. Ftedy sem sa cícil ešče pri sily, tak sem jak bájný král Artuš pozval svojich riťírú, rozumjej členú najblišší roďiny, k okrúhlému stolu né do Kamelotu, ale v Ružinovje do čínskéj reštaurácije. Po úvodňích vinšoch a spjevje sa začal roztáčat okrúhlý stúl s týma všelijakýma exotickýma ázijskýma lahútkama.

        No a co bojovňík dynastyje Ming a sám veliký čínský búch srandy nesceli, k vedlajšímu stolu si prisedla honorabilita šikmých víček, a čuduj sa svjeťe, náš pán súdruch poslanec R.H.F!  Mňel sem to strategické ščascí, alebo spíš možná neščascí, že plocha mojích uší byla v ideálňím postavjeňí špicla proci hovoru téjto smetánky. Neklamem, dodnes si pamatám vyjadreňí pána poslanca, že tak veliké peňíze nedokáže v záujmje jejích společňí vjeci na Slovensku umístňit.

        A jaká je fčílkaj poenta téjtok historky? Toťiš, ftéj istéj večerňí chvíli sa fparlamence ešče prerokúvala nejaká dúležitá kauza, uš nepamatám jaká lebo tých kaús je na Slovensku premíra a já starší čovjek sem uš v ňich dávno načisto stracil prehled. Ket sa pána poslanca na druhý deň novinári pýtali, že proč nebýl v pléňe, odpovjeď vysokopostavjeného pánsúdruha byla: „Seďel sem v kanceláriji, prúbjeh rokováňá sem sledovál na monitori, a čas sem využíval prácú pro ľuďí!“.

        To, že mňe totok výrazňě pomohlo v orjentáciji ftemtok našém politickém guláši mi možete nastoprocent vjěrit. Prisámbuh taká je pravda, bohuprisám taká je naša politická realita, tak jako mi to ostalo fpamjaci v méj postarší palici!

dedo Pejo